Radečský okrašlovací spolek

Během podzimu se odehrálo několik společných setkání především okolo adventu. Vrcholem pak byla čtvrtá adventní neděle, kdy došlo dokonce i na kolektivní zpěv! Z těchto setkání bohužel nedisponuji žádnými snímky k archivaci na rozdíl od novoročního výstupu, kde s aparátem úřadoval Petr Kňákal. O fotky se podělil a tak si jich pár můžete prohlédnout v galerii. 

Informace nejen o aktuálním dění v obci je nyní lepší získávat z fb skupiny Radečáci. Slovo „nejen“ jsem použil záměrně, protože nás ve skupině sporadicky zásobuje historickými snímky Tomáš Hladík, náš nový soused se zálibou v prohledávání archiválií.

Do roku 2025 nám přeji méně děr na cestách, popelnice z tohoto tisíciletí, alespoň 3x za sezónu posekanou trávu a abychom se na společných akcích setkávali minimálně ve stejném počtu jako dosud.

Jak je ze zdejšího řídnoucího obsahu zřejmě patrné, omezil jsem trochu svou „literární“ činnost z toho důvodu, že již nejsem členem výboru spolku a ani bohužel nemám čas se účastnit všech spolkem pořádaných akcí a tak nemohu reportovat ani přinášet čerstvé informace. Pokud by snad někdo chtěl „převzít žezlo“ a věnovat se tu tomu, pak mu jej milerád předám. Ovšem obávám se, že okruh čtenářů je omezený asi tak na dva. 🙂

Nicméně…

I přes výrazně zhoršené počasí a nutné přeložení turnaje v ping pongu se konalo rozloučení s létem a to včetně hudební vložky poznamenané do značné míry výpadkem proudu. Pivo ale naštěstí proudilo, takže zábava nevázla a sousedů se sešlo uctivé množství. Jídlo i pití bylo na světové úrovni a tak si myslím, že se celá akce dá považovat za povedenou. Pár fotek z telefonu předsedy a mého jsem nahrál pro archivní účely do galerie. 

V průběhu jara se konalo několik akcí. Mezi jinými například úklid tradiční obce, očkování, nebo třeba pálení čarodejnic, které jediné je zdokumentované díky Petru Kňákalovi. Pár fotek je tak již tradičně v galerii.

V galerii přibyla ještě jedna, o poznání méně pěkná, položka. Ta se týká školy. Budoucnost této „koule na noze“ spolku byla jedním z hlavních témat nedávno proběhlé výroční schůze, kde se mimo jiné zvolil výbor, předseda a členové kontrolní komise pro následující období. Ve vedení spolku tak pokračuje Martin Nitsche, který nám zároveň nastínil možné řešení situace ohledně školy. Tedy to řešení už bylo odsouhlaseno před třemi lety, ale tento rok, doufejme, snad dostane konkrétní obrysy a pokud půjde vše jak má, do zimy by mohlo být vyřešeno.

Spolek tedy hlasy všech přítomných odsouhlasil variantu demolice stávající budovy, srovnání terénu, jeho zatravnění a vytvoření malého hřiště vhodného například pro volejbal, nebo nohejbal. To vše snad bude z větší části hrazeno z dotačního titulu společnosti ČEZ a z menší části svépomocí. Doufejme, že se to podaří. Prvním krokem bude žádost o dotaci, kvůli které právě Dáda zdokumentoval stávající stav. Snad se vše podaří a rok 2025 zahájíme třeba zimním nohejbalovým turnajem. 🙂

V sekci „Ke stažení“ přibyl nový program pro rok 2024. Brzy přibyde i ve vašich schránkách. Letošní rok je rokem, ve kterém končí mandát stávajícímu výboru a tak je nejdůležitější akcí výroční schůze, která se uskuteční dříve, než je obvyklé. Hlavní důvod změny termínu je uspíšení rozhodnutí o budoucnosti školy. Dorýsovalo se totiž řešení, které je potřeba kolektivně odsouhlasit aby se věci už konečně hnuly a my jsme se mohli věnovat příjemnějším starostem. V následujících dnech by měly členům spolku v emailu přistát podrobnější informace. Snad se letos ledy hnou a jaro přijde do vsi. 🙂

uběhnuvších událostí. Během adventu proběhla dvě setkání. První u příležitosti rozsvícení stromečku u kapličky. Atmosféra byla parádní, protože bylo dost sněhu, děti se klouzaly od stromku dolu po bundách, svařák tekl proudem a sváteční slovo pronesl Martin Nitsche.

Druhé setkání už bylo za mrazivého večera s menší účastí, ale zato s hudební vložkou a kolektivním zpěvem.

Tradiční novoroční výstup na Radečský kopec také proběhl a to za krásného takřka slunného dne. 

Díky všem, co se postarali o občerstvení, zdobení, hudební produkci atd. Pár ilustrativních fotek naleznete v jednom společném albu v galerii.

Další z tradičních akcí v řadě byla oslava dušiček organizovaná spolkem. Za přípravami tentokrát stáli především Honza Šírlo, Pavel Matula a Simča Melicharová (snad jsem na někoho nezapomněl).  28. října jsme se tedy odpoledne sešli v pro mě nečekaně hojném počtu v altánu a společně dlabali dýně, které si každý odnesl domu. Když se blížilo setmění, vydal se lampionový průvod směrem k hřbitovu. Po cestě jsme na silnici potkali jedno velké strašidlo, jehož mozková kapacita byla zřejmě dost limitovaná. Rozhodně víc, než jeho rychlost při průjezdu vesnicí. Naštěstí ale všichni zůstali mezi živými a alej pak byla vyzdobena svíčkami, které nás spolehlivě dovedly do cíle. Fotek mám opět jen pár, tak galerii netvořím a přikládám jen zde k příspěvku pro ilustraci. Další spolková akce bude až adventní. Draky si letos musíme pouštět po vlastní ose. 🙂

Tradičně se zpožděním bych rád napsal krátký komentář k poslednímu společenskému dění ve vsi (tedy alespoň k tomu o kterém vím). 

Petr Kňákal aktivoval údernou skupinu se záměrem dovršit sérii letošních hřbitovních brigád. Vize neměl přízemní. Vztyčit se měl letošní zřejmě největší náhrobek. Samotná akce se nakonec rozdělila do více částí, kdy v první se betonoval podklad, v druhé se pak v ideálním případě měl postavit zbytek, ale jaké bylo rozčarování, když jsme zjistili, že společné síly ROH (Radečáci opravuji hřbitov) nejsou věru pro tento úkol dostatečné.

S řešením přispěchal Pavel Matula, který u přespolní části rodiny obstaral trojnožku s kladkou i s obsluhou a následné vztyčení největší desky tak bylo důstojné a obešlo se bez hekání a bolavých zad. Z akce mám pár fotek od Jirky Papeže, tak pro ilustraci přikládám.

Nutno také podotknout, že vždy zmiňuji především opravy náhrobků, ale paralelně s nimi takřka pokaždé probíhá také úklid, hrabání listí a jiné neméně důležité práce obstarané ženami. Kterým za ně patří velký dík stejně jako Jiřímu Papežovi za sekání. Ano, nějakou činnost místní městské samosprávy hledáte ve výčtu marně. Ale alespoň iniciativu sem tam na základě žádosti podpoří.

Trochu se zpožděním, ale přece, pár slov k tradičnímu pinčesovému klání a následnému bujarému veselí.

Předně je třeba zveřejnit výsledky tvrdých soubojů o titul pingpongového mága Radče.
Nepřekvapivě zvítězil Dáda, který už by mohl gratulace přijímat takřka jako Karel Gott („letos jsem to opravdu nečekal“). Z pomyslného trůnu by ho sesadit mohl snad jen Jirka Podrabský, který tentokrát tedy skončil druhý a třetí místo obsadil Petr Kňákal, který navíc pořídil pár fotek, které si můžete prohlédnout v galerii. V dětské kategorii jsme měli jen dva účastníky, kteří se neočekávaně umístili na prvních dvou příčkách. Byla to Emča a Filip a ceny si rozdělili dle svého uvážení. 🙂 (nastala totiž situace, kdy oba toužili být druhý).

Po krátké pauze na oběd a regeneraci začal odpolední program.
O hudební složku se postaral Matěj Čejchan, následovalo ho částečně zdejší uskupení „Jak jinak“ a o večerní defilé se postaralo kytarové duo Ilja & Jirka doprovázené sousedským sborem. Na místě bylo také možné vyzkoušet si s Bárou Šírlovou výrobu bylinných mastí, s Luckou Kučerovou si vyrobit barefoot sandále na příští sezónu, vyzkoušet si slackline, nebo opéct buřta. Troufám si říct, že se vše povedlo, počasí nám navzdory předpovědi přálo a rozloučení to bylo vskutku faktické, jelikož v neděli přišlo prudké ochlazení a déšť.